Cenzura chlapeckých pisoárů! Tento časopis zná cenzuru jako své boty. Ve jménu svobody slova a projevu se nám daří cenzurovat byť každé písmeno, které opustí hlavy našich zcela svobodných redaktorů. Právě naše dobrá zkušenost s efektivitou a dobrým ohlasem na cenzuru nás dovedla k myšlence: proč tak skvělý systém neimplementovat i na chlapeckých toaletách?
Tímto se ovšem dopouštíme hrubého plagiátorství. Nejsme totiž první, kdo se veřejně hlásí k instalaci cenzurního aparátu mezi klučičími pisoáry. Tato iniciativa vznikla v mozcích dnes již neznámé dvojce revolučně smýšlejících mladých mužů, když se u chlapských pisoárů oba postavili přímo vedle sebe, čímž navzájem narušili své intimní vzdálenosti. „Kéž by existovalo něco, čím bychom se mohli navzájem cenzurovat.“ Zde si dovolíme menší domněnku: odpověď na tuto filosoficky propracovanou otázku máte s velkou pravděpodobností přímo před očima – kus plastu. Efektivní fungování cenzury v minulosti vyžadovalo značné státní financování, dnešní nové technologie, jako je právě plast, nám však dovolují cenovku velmi snížit. Není tedy třeba následovat vzorný příklad hygienické špičky v podobě Pražského hlavního nádraží, kde lze nalézt luxusní bariery z porcelánu. Důrazně nedoporučujeme užití skla, jehož transparentnost by mohla mít fatální následky na prolétající ptactvo.
Jsme si vědomi i zřejmých úskalí implementace cenzury pisoárů. Škola nabízí svým žákům bezbariérový přístup do všech prostor, bariéry na záchodech by tuto konsistenci nenávratně narušily. I z tohoto důvodu nepojmenováváme projekt hanlivým až segregačním slovem bariéra, nýbrž přirozeným a naprosto neškodným slovem cenzura. Druhým reálným problémem jsou již zmíněné finance. Uvědomujeme si svízelnost situace nově zvolené hlavy školy, ve které jistě rotuje myšlenka chlapeckého komfortu a vyváženého rozpočtu. Krátkodobě lze problém vyřešit turniketem na dvacetikoruny. Dlouhodobé řešení však nalézáme v úzké spolupráci s chlapci, kteří by díky nové cenzuře rapidně zvýšili nákup pití ve školním bufetu.
Naši předci strávili čekáním na svobodu několik generací, i my proto musíme být ochotni čekat na cenzuru. Věříme však, že se tento sen ještě během našeho studia na Gymnáziu Boženy Němcové vyplní. Snahy nového vedení budeme bedlivě sledovat a budeme doufat, že případná realizace nezkrachuje jako firma na opravu omítky.
