Šťastlivci, kteří se nacházeli v jedné z pár tříd, kde slušně funguje školní rozhlas, v pátek 11.10. zaslechli hlášení paní zástupkyně Jalůvkové o neodvratné invazi uklízecí čety na školní šatny. Jak se mnozí přesvědčili, šlo o skutečný blitzkrieg, po kterém v šatnách nezbylo nic jiného, než prach. A že ho tam zůstalo.
Slíbený vyhazov neuložených tělocviků se vskutku uskutečnil. S nahromaděným prachem to však byla zcela jiná pohádka. Na skříňkách, jejichž reputace by vydala na celý manifest, bylo v pondělí tolik prachu, že by vystačil na celý erg. Není to však poprvé. Obdobné situace jsme se dočkali i po minulém úklidu šaten. Prach z šaten na popud studentské nelibosti nakonec zmizel. Bylo by však záhodno, aby k tomu docházelo častěji a automaticky. Zvláště pro astmatiky a alergiky je dýchání prachových částic, které pamatují maturitu pana učitele Nixe, nepříjemné a omezující. “Mé plicní laloky mají právo na bezúhonný vzduch. Ne všude ve škole se jim ho ale dostává,” povzdechl si astmatik, kterého jsme si vymysleli.
Kriticky též hodnotíme stav směsných popelnic uvnitř budovy školy. Nejhorší situace je opět v šatnách. Při každém otevření směsného koše vyletí hromady much, které se namnožili v rozkládajícím se jídle. Svůj životní cyklus mouchy ukončují v třídách poblíž. Těžko říci, zda je důvodem jejich výskytu v učebně dějepisu směsná popelnice, nebo v lavicích smrdící žactvo, výsledek je však stejný - mouchy.
Z těchto důvodů laskavě a s nejvyšší něhou prosíme paní uklízečky, aby zbouraly Prachovské skály a nelegální množírny mušstva v odpadkových koších.
