Je to tady! Konečně jsme se my, vrchní podněcovačstvo, dožili momentu na naší škole nevídaného - Gybonoviny vydaly článek polemizováníhodný, názorově zabarvený a o kritiku si říkající. Jelikož není na antisystémové scéně lepšího a naštěstí ani jiného opozičního subjektu, který by svedl vést bezbřehou a objektivně neobjektivní kritiku cizího díla i mínění, jsme opět bezplatně svým buržoazním okolím nuceni k spontánní manifestaci. Zahoďme proto smířlivost a tasme své protiargumentační fauly vstříc nově vzniklému dílu státního média školního! (Pro usnadnění naší práce doporučujeme nejprve přežít gybonovinskou glosu a až následně pokračovat ve čtení.)
Pro bezdětné tu máme menší rekapitulaci vzniklé situace. Režimní novinstvo se pro jednou odprostilo od prohlašování všemznámých faktů o irelevanci známkovacího systému. Místo své klasiky se rozhodli redaktoři Gybonovin vyplodit to, co by mělo produkovat správné veřejnoprávní médium, tedy poukazovat na společenské problémy a hledat pravdy lidově-demokratického systému. Onen článek tak opěvovaný však v našich ústech vyvolává pocit zánětu skloviny. Laxnost, rigiditu a neměnnost v rámci našeho školního společenství dává za vinu Studentské radě. Přes náš zakořeněný odpor k orgánům s jakýmkoliv náznakem demokratického procesu se však stavíme na obranu této špiony prolezlé instituce.
Ostře se musíme vymezit vůči autorově aplikaci ideologie ageismu. Určitá forma sextánské strejcokracie je, myslím, krajně nevyhnutelná. Zbylá část vyššího a značná část nižšího gymnázia si však drží sílu i aktivitu v rámci stavovské hierarchie. Primátstvo má, bohužel, méně zkušeností a znalostí se školním dění a je tedy vcelku pochopitelné, že se do vedení žákovské sněmovny nedostávají hned první den své oxidace na Gybonu. Zároveň u nich panuje nižší účast na schůzích ústředního výboru. I zakladatel nenávisti soukromého vlastnictví, slovutný protokomouš Jan jak Rus, považoval aktivní zapojení jednotlivých členů jako základ pro soudružskou svobodu. S odkazem na tohoto státoteoretika dokládáme, jak je zvykem, naší pravdu cizí pravdou.
S odkazem na příkladné vedení záTylkového gymnázia se článek doprošuje založení výborů pro PR. Výbory a svazová uspořádání jsou jednoznačně prospěšným rozpoložením státní moci, dokonce i velmi populárním - vždyť se v celé východní hemisféře spontánně skandovávala oslavná oslovení generálních tajemníků ústředních výborů komunistických stran. Jakeše do koše si konec konců rád zabrouká i kdejaký dnešní levicový liberál. Výrok státofundované redakce je však hluboce zrádný, dokonce snad vlastizrádný. Tolik práce dalo Královskému Gybonu odtrhnout se od polabské nadvlády tylokajetánismu, že prohlašovat takováto hesla zvládne protočit žaludek i takovým internacionalistům, jako jsou naši redaktoři. Rovněž se ztotožňujeme s pádným rozhodnutím Rady nezakládat PR výbor. Copak naší škole nestačí excelentní zahraniční politika a propaganda z úst Gybonovin? Neměla by tato stránka býti v plné a kvalitně zpracované gesci instituce, kterou polemizovaný článek zastupuje? Není-li tomu tak, rádi změníme náš rigidní, anti-reformní názor a rádi pozvedneme Mladou frontu včera jako oficiální zdroj lidové propagandy školy.
I fundamentalistický radikalismus občas sáhne po shodě a usmíření, nuceně proto přitakáváme k autorově příklonu k socialistickému pohledu na dotování festivalu Gyb-ON. Jak je v článku deklarováno, státní aparát a jeho ryze kapitalistický náhled je v nesouladu se zájmy řadového soudruha. Gybonský festival byl diskontinuován ne proto, že by nenalezl stoupence mezi mladistvem, nýbrž z toho, že skončil v rudých číslech. My rádi rudou. Nevidíme tudíž, stejně jako opoziční redaktor, tento argument jako pádný. Kde ovšem musíme razantně zakročit proti gybonovinské lince, je osočení Rady. Datum posledního festivalu byl nuceně naplánován na stejné datum populárního festivalu Balvan pro Lid, který zabil jakoukoliv účast. I proto přišlo jen pár prvotřídních školních ochlastů, které by na rokáč nepustili. Velmi rádi bychom se dozvěděli zdrojové základy onoho gybonovinského rčení, že by Rada stála za tímto neúspěchem. Vzhledem k idealistickému přístupu k dotování nebylo z finančních důvodů možné festival uspořádat. Bohužel, od zrušení Svazu socialistické mládeže už nejsou školní festivaly to, co kdysi bývaly.
Naše redakce vždy zastávala soudruhovskou sounáležitost a bratrskou pomoc. I proto musíme razatně odsoudit jakékoliv odsoudihodné chování vůči jednotlivcům, ať uvnitř nebo vně rady. My si také většinou nedovolujeme zastrašovat, ponižovat a odsuzovat naše názorové oponenty, stejný přístup jakožto spořádaní povaleči požadujeme i po ostatních. Exces jednotlivce, který jest zmíněn ve svatočlánku gybonském, ovšem nelze spojovat s celkem a jeho názory. Rada nikdy neodhlasovala rezoluci o podpoře diskriminace a nenávisti. Docházelo-li k opakovanému výtržnictví vůči členu rady, měl by být incident řádně prošetřen nestrannou a zcela vnější institucí, která se ve věci neangažuje. Třeba my.
Vrcholným číslem gybonovinské spartakiády se nám skýtá názor, že náš jediný studentský svaz je užitečný jak Maresjevovy nohy a že by se měl dát nechat zrušit. Tento účetní redukcionismus by neobstál ani na svazu zahrádkářů, natož u vedení školy a třídních soudruhů. Posuzovat existenci zastupitelského orgánu studentů výhradně prizmatem finanční balance a adaptačních kurzů je intelektuálně přinejmenším úsporné. Studentská rada není podnikatelský subjekt ani kulturní agentura, nýbrž platforma zastupování prostého studentského lidu. My však na rozdíl od státního listu školního věříme, že neschopnost porozumět funkci instituce není dostatečným důvodem pro její likvidaci.
Byť kvitujeme, že nám opozice sama vytvořila záminku k reakcionismu, přišlo nám morálně příliš flexibilní nezastat se Studentské rady, kterou Gybonoviny v mnohým pasážích hrubě vytrhávají z kontextu. Ať žije generální tajemník ústředoškolského výboru Petr Robing a jeho stát vykrádající souputnictvo!
