Závěr 2025. čtyřčtvrtletního plánu se perverzně rychle přibližuje a s ním i pompézní kreace buržuazního vedení školy. Tradiční oslavné akce, jako den hostů, alias Možná přijde i kouzelník, sportovní spartakiáda či ceremoniální byrokratické zatížení žactva nicnevypovídajícím sloupcem náhodně generovaných čísel 1 až 5, i tento rok doplnila studentská evaluace účinku učitelských promluv. Narozdíl od let minulých se tento průzkum lišil ve značně sníženém počtu učitelů, které smělo žactvo skrze systém perzekuovat. Dle naší prvotřídní politické analýzy usuzujeme, že k prosazení této pravicově se profilující reformy dopomohla učitelská lobby a snaha radního kabinetu vyhnout se hlasování o nedůvěře ze strany nařízeními otrávených učitelů. Jak dnes však již víme, ani tento krok neodvrátil sesednutí Fiedlera z předsednického křesla. Oficiálně šlo o dobrovolné odstoupení, náš scénář však vypovídá jinak. Kromě této zcela nezpochybnitelné domněnky však považujeme za adekvátní zmínit i fakt, že předmětnost bezpředmětné kritiky kantorů, kteří si stejně studentské výkřiky nepřečtou, bereme jako bezpředmětnou. I proto nejspíše studentská rada svolila k okleštění celého programu. Hodnocení se tak dočkají pouze masochističtí hrdinové, kteří dobrovolně svolili k žákovskému ostřelování. Čest a sláva těm, kteří před houfnici své pozadí představí. Naše škodolibost a drzost nám však nedovoluje jen přikyvovat a mlčet. Ignorantsky proto obejdeme studentskoradní doporučení a podtrhneme zásadní přednosti i zadnosti některých typicky se profilujících učitelů. Ankety Student a Učitel roku v leckterých ohledech selhávají, zejména pak v dnes velmi akcentovaném slovním ohodnocení. Neosvícený pozorovatel odůvodnění k ocenění řádem Bíleho Iva nepostřehne ani s užitím školního mikroskopu. Parketa slovního pohmoždění reputace ctěných osobností je pro naší redakci jako tartan. Abychom se však vyhli potencionálnímu nařčení z kybernetického útoku na v mnohých případech již letitá čtecí zařízení, využijeme naše zkušenosti s takzvaným konzervativním vandalismem. Nedopustíme, aby naše odbojářské výpady nezpůsobily celkový rozvrat, zároveň se však zasadíme o to, aby naši práci nedokázal zahladit ani ten nejelitnější proletář klempířského cechu.
Proti panu Martinovi bychom v debatně-rétorické přestřelce prohráli i na domácím poli materialismu. Takový výsledek by ale čekal jakéhokoliv echolokací neoplývajícího vyzyvatele. Jeho hlasivky totiž dlouhodobě šeptají doktrínu izolacionismu a volnotržního slovního kapitalismu. Směsici jeho rychle a volně se měnících slov dokáže člověk zachytit pouze v případě, že vpraví své ucho přímo vedle krčních mandlí tohoto skoro němého rétora. Jeho řeč proto definujeme jako takzvané hlasité mlčení, tedy užití hlasu pro vytvoření absolutního ticha. Mluviti stříbro, mlčeti zlato v jeho blízkosti ztrácí na validitě. Bohužel tímto stylem vyjadřování odzbrojuje nejen lidoopicovité protiargumenty, ale i žactvo, které by rádo jeho znalosti znárodnilo. Tento přístup razantně odsuzujeme a požadujeme zvýšení průměrné hlasitosti na minimálně 60 decibelů. Rovněž za značně nedostačující považujeme titěrné kolonky na odpovědi. Pan Ivo Martin miluje vášnivě střapatou až epickou řeč a rozvinutý text. Na 3 cm však literární počin vznikne jen těžko. V porovnání s nimi se i nové školní skříňky jeví prostorné jako nákladní vagóny.
Kvalitně vykonstruované ideologické knihy, z nichž vyzdvihněme Kapitál, Komunistický moneyfest a O čem sním, když náhodou spím, si dokázaly znárodnit velké masy následovatelů. Úspěch jim zajitilo splnění 3 základních knižních kritérií - rozsáhlá a podrobná informační hodnota, balancovaně kritický přístup a typický knižní zápach. Pan Ivo Kout se kvalitní ideologické knize přibližuje pouze 2 ze zmíněných kritérií. Která 2 to jsou necháme na fantazii vašich mozkových přijímačů. Kromě této výtky musíme také podupat doufejme upirátěné kazetové nahrávky pradávných filmů. Použití filmové propagandy byl vždy efektivní a okouzlující způsob masové indoktrinace. Ač všechna videa nesou hlubokou pointu a učí nás gentlemanským mravům - jak naplánovat atentát, popravit krále, nastolit diktaturu, svéhlavě střílet do civilistů nebo japoncovat Pearl Harbour - všeho moc škodí (Karel Marx). Každohodinné promítání zhltává tolik času, že se ve včerejškem se zaobírajícím předmětu nestihne probrat mnoho důležitých historických bodů. Smlouva o volné migraci uhlí a oceli v roce 1952, nejdelší československé jaro trvající až do léta 1968, ztráta Velkých Tater v roce 1993 a celá řada dalších masakrů a genocid bohužel nikdy nestihne opustit “Kout jeho úst”. Doporučujeme proto snížit pracovní dobu i odchod do penze pro všechny kazetové pásky i USB disky a nahradit je praktickými cvičeními. Studentstvo jinak stejně nedokáže správně pochytit, co je to Terezín.
Abychom nebyli označeni za sexistické hanobenty magisterských autorit, zdecimujeme i pár (doufejme) žen. Magistra Štefková dosáhla skutečného Piku Komunisma. Oproti jiným kantorům využívá průkopnických a rafinovaných metod vštěpování indoktrinačních tezí, které tak velmi efektivně vlévá do žákovské dutiny mozkové. Opravdovým vrcholkem je takzvaná autoindoktrinace spočívající v dobrovolných prezentacích předpřipravených premis. Mezitím co obyčejná propaganda působí pouze zvenčí, tudíž musí penetrovat obranné mechanismy žákovského individualismu, tedy lenost, nezájem, hluchotu a spánkový deficit. Autoindoktrinace oproti tomu nutí žáka aktivně se podílet na vzniku propagované látky, čímž si teze nevyhnutelně vštípí. Je to systém natolik geniální, že dokonce zvažujeme, jestli byste si naše články neměli psát sami. Zde však narážíme na fatální problém. Při těchto prezentacích se čas od času ozvou zbytky kantorského individualismu. Mgr. Štefková se tak vrhne vstříc do prezentace, a to nehledě na nedokončené myšlence přednášejícího. Dle výpovědí očitých svědků dokládáme fakt, že tyto neoznámené vstupy velice narušují kontinuitu díla, a to zejména u méně květnatých introvertních řečníků. Prezentace tak rázem připomíná bombardování Drážďan - když se potom člověk pokusí vrátit a pokračovat v práci, neví, kde začal a kde skončil. Doporučujeme proto už tak kvalitně konstruovaný systém doplnit římským pozdravem. V případě absolutní nutnosti tak může paní Štefková využít své zvednuté pravice nebo levice pro kontrolovaný vstup do probíhající jednostranné diskuse. Kromě toho však musíme sklonit naše šišaté hlavice a poklonit se její odvaze. Byla totiž jedna z těch odvážných, kteří se zúčastnili dobrovolné evaluace. Děkujeme za transparentní přístup k legalizované žákovské kritice.
Efektivitu produkce i korekturních schopností pana Pavla Nixe přirovnejme k naší snaze sériově a pravidelně vydávat články. Podobností s naší redakcí sdílí pan Nix celou řadu, včetně jeho všeobecně známé šprýmařské nátury. Domníváme se proto, že jeho nedávný návrat na naší převýchovnou instituci je spojen s osobní trollící vendetou proti škole, která se ho pokoušela zbavit anarchobuřičistických choutek - jak z hodin výpočtů výroby pětiletého plánu víme - očividně zcela bez citelných výsledků. Jak jsme tedy již utrousili, ním provozovaný systém centrálně plánované opravy i přípravy testů kardinálně ztroskotává. Jím samotným vydané kvóty oprav výpisů z 5letní výroby stále oddaluje. Vždy pragmaticky přednese pompézní a strhující výmluvný příběh o tom, jak byla proletářská práce opět vynesena na 130 % původního plánu. Důkazy těchto tvrzení, tedy opravené studenty pečlivě vypracované 5leté plány, jejichž předlohy pan Nix krade z matematicko-budovatelských pornostran, jako je matematika pro spolužáky, prý může vzít ze svého pracovního stolu až pozítří. I proto se domníváme, že je členem tajných anti-anti-gybonovinových organizací proslulých pod označeními jako Mladá fronta včera jsem to nechal na stole, nebo dokonce Mladá fronta pozítří to donesu. Tím však problémy nekončí. Testy se pětiletým plánům podobají i v padělání. Není neobvyklé, že se tu a tam, nejspíše pro splnění nucených výrobních kvót, náhodně posune desetinná čárka v zadání nebo mínus změní na plus. Díky těmto doufejme nezáměrným padělkům z jeho pětiletých plánů mnohdy vychází naprosté nesmysly. Vytáhněme pár příkladů z výsledků pětiletých plánů vypracovaných proletářskými třídami pod jeho vedením. Pan Novák, agent StB, vypěstoval na svém půlhektarovém záhonu záporný počet mrkví, maximální rychlost nově vyrobených Wartburgů je sinus 40 stupňů a paní Kocourková z Kocourkova je dle výrokové logiky manželka a zároveň dcera sousedovic bažanta. Jak z příkladů vyplývá, většinou se jedná o lehce odhalitelné, zato citelně nepřesné odchylky od normy. Proč nevyužijí studentští kontroloři výsostné pravomoci na vyhlášením stanného práva, čímž by ještě během výpočtů došlo k okamžité nápravě a odškodnění lidu zmatkem zasaženého? Podle členky jednoho z opravných svazů, která nám celou situaci ze široka vyložila, jsou tyto matematické výpisy i přes několikačetné protesty svazových kontrolorů vydávány do oběhu. My tento přístup nekritizujeme. K čemu kdy bylo poslouchat levicové svazy a jejich požadavky? Odvrácení socialistické revoluce Pavla Nixe nijak netankuje, revolucionáři se velmi rychle utopí v Nixem prosazované matce anarchii. I proto tento komentář berme jako pochvalnou ódu na jeho asystematický přístup k opravě i tvorbě testů. Též musíme vypíchnout velice soudružnický způsob přístupu k podřízeným nezletilým spolupracujícím.
Přesuňme se společně do nejvyšší výučně povolené nadmořské výšky. Představte si zcela realistický scénář: S plně zaměstaným žaludečním aparátem konečně usednete v poslouchárně, div málem ulehnete ke spánku. V tom vám po čele sjede tolik potu, že byste s ním zachránili Aralské jezero. Vaše srdce tepe jako kovoobráběč v železárnách, jeho klíče zvoní jako na Václaváku a černá Gucci vestička absorbuje veškeré teplo, které strachem vyzařujete. Ve futrech na vás hledí z počátku období křídy pocházející člověk. Ve vašem kocovinu připomínajícím stavu vás tento dinosaurus dovede před tabuli a podá vám co jiného než křídu. Po půl minutě zběsilého čmárání vám teprve dojde, že nejste v Jurském parku, ale na fyzikální examinaci velmistra Václava Šády. Náhodnou střelbou do fyzikálně šponovaného žactva odsuzuje tyto chudáky na smrt vyzkoušením. Zejména krutá je až hoxovská konzervativní zarputilost vůči jakékoliv vymoženosti. Co pan Šáda neviděl v prvoválečném zákopu, to pro něj neexistuje. Pod umělou inteligencí si představí šansonové zpěvačky amerických 20. let, kalkulačka je pro něj mozkomor na baterky. Připočteme-li mezi represivní praktiky i každohodinové náhodné testíky žákovské dostatečnosti a předtabulní zpověď, nedostižně se blížíme sparťanské výchově. Tu ostatně sám zažil a, očividně, přežil. Vlivem staletých zkušeností však tuto starověkou zocelovací strategii upravil tak, aby nemusel fyzicky a fyzikálně průměrné shazovat ze skály, tedy ze svého semináře. Díky jeho přístupu se účastníci hromadně z tohoto předmětu shazují sami. Ať žije přírodní výběr, aneb perte se a žerte se. I z těchto důvodů se seminární ročníky zejména v raných měsících potýkaly s masivní migrační krizí. Ekonomičtí migranti z fyzicky nemožného semináře prchali za lepšími životními podmínkami a silně sociálním známkovacím systémem. My tento komunistickou Albánii připomínající systém schvalujeme. Ti, kteří přežijí do konce, se stanou těmi nejfanatičtěji oddanými fyziky. Dovolujeme si však vytknout přinejmenším nadprůměrně přísný systém nedovolující sebemenší zaškobrtnutí. Smrt na fyzice je velice tichá, sám veliký Schade se k výsledkům svého zbetovovaného souputnictva příliš nevyjadřuje. O to hrůzostrašnejší je ono tiché, osamocené a ničím nerušené umírání známkového aritmetického průměru. Panu Šádovi doporučujeme podstoupit osvětu kalkulátorových strojů. Z racionalistického donucení však musíme pokleknout s uznáním značných výsledků u prvotřídně vycvičených fyzikálních legionářů. Magistr Šáda navíc ve svých hodinách neobohacuje jen své žactvo, ale i prvotřídní jáchymovský uran. Na plné čáře tak vítězíme v závodu ve zbrojení s ČVUT. Možná že mají jaderný reaktor, my však máme jaderné lavice a žákovské hlavice.
Posledním kantorem, kterého si vezmeme na paškál, je pan magistr Černoš. Přes jeho usilovné snahy v hodinách představovat ta nejzajímavější umělecká zákoutí a skuliny si jeho předmět stále udržuje jmenovku notorického odkladiště línějších držitelů výrobních prostředků. V ultraliberalistickému a benevolentnímu přístupu bují stranická neposlušnost a žákovská hniloba. Stav nezlepšuje ani absence v jiných hodinách hojně používané psychické násilí a nátlak. Těch se od pana Černoše žádná položivá bytost nedočká. Možnost libovolných odchodů i příchodů do předčasné výtvarné penze pouze umocňuje tento problém. Tvořivostí excitovaný zlomek žactva, který skutečně prahne po výtvarné znalosti, z těchto volnomyšlenkářsky utopistických praktik v zásadě nebenefituje. Jako redakce rozhodně podporujeme výtvarnou výchovu s lidskou tváří. Stačilo by však vzít nůžky pro leváky a tuto lidskou tvář oholit na plešato. Doporučujeme nastolení částečné cenzury, obnovení pracovních kvót a navýšení ždímání duchapřítomných a zejména těch v přítomnost svého ducha nevěřících proletářů. Rozhodně tím nenaznačujeme podporu nastolení socialisticky realistické husákovské normalizace v hodinách umělecké osvěty. Takto svérárným tvrzením bychom vlili do ohně nevraživosti našich prostátně orientovaných odpůrců více galonů benzenu, než bylo vybryndáno v Hustopečích. Dokonce bychom se tak mohli stát oběťmi křivých obvinění z plagiátorství jediného skutečně úspěšného československého díla, které svým obsahem přesvědčilo i kamenně nehybná moskevská obočí. Ne, tohle vskutku není zvací dopis. Nám stačí úpravy mírného, neméně však účinného rázu. Tlumivá cenzura a na podbřišku šimrající autorita v osobě výtvarného mentora jistě navýší výrobní morálku i výkonnost práce. Tím naše centralizační reformy nekončí. Obecně podporujeme a skrze naše články se i aktivně zapojujeme do svobodného umění sloužícího národním myšlenkám a zájmům. Prosazujeme proto, aby se černošské umělectvo též zasadilo o výtvarné budováním státu dobrovolně nucenými pracemi na výmalbě omítky. Tato sama se nabízející příležitost studentům ukáže skutečnou homogenně-bezmyšlenkovitou, a proto i nejgeniálnější výtvarnou praxi a pomůže jim pochopit, jak obrovskou hodnotu pracovní devastace má dobře odvedený graffitový vandalismus.
Na závěr si jménem redakce dovolujeme udělit titul Zadavatel dětské práce roku magistrini Janě Vízkové, doktoru Pavlu Adámkovi a magistru Václavu Šádovi. Jejich usilovné obrušování studentských mozkových buněk má dlouhodobě největší vliv na budoucí kvalitu znalostí a schopností ze všech učitelů naší převýchovny. Všichni tito kantoři sdílí konzervativní a autoritativní přístup k propagandě svých předmětů. Proč vyzdvihujeme tuto starou školu, která je vyhlášená svými úmornými výkonostními požadavky? Odpověď opět nalézáme po historickém bádání filozofií. Jde o čirý machiavelismus okořeněný německými klasiky Sturm und Drang. Jsme přesvědčeni, že studenti, kteří unesou břímě těchto těžkých vah, se po absolvování vojenský výcvik připomínající výuku výkonnostně vyhoupnou na úroveň proudového motoru a přežijí namáhavou zauralskou táborovou práci. Věříme, že stejně jako tito tři mozkoví trenéři i jejich žactvo dosáhne velkých výsledků a stane se budoucí elitou pracujícího lidu. Jistě se naplní naše předpoklady, že se toto až naturalistické pojetí pojmu učitel roku setká s cinkajícími klíčemi a holýma rukama. Právě samotná definice tohoto vágního pojmu vyvolává nejen v našich dutinách hlavních řadu smělých otázek. Po krátkém vzájemném přikyvování jsme se však jednohlasně shodli na těchto třech jménech. A vězte, že pokud by se potvrdily naše sebekritické prognózy, v lidské historii neexistovala jediná filozofická otázka, kterou by nevyřešil obušek s douškem slzného plynu.
