Naše redakce v minulých článcích slibovala, že bude bedlivě sledovat vedení našeho slavného gymnázia. Nezapomněli jsme. Stejně jako se paní Jana Vízková vrací k učivu primy, tak i my se po jejím příkladném vzoru opět vracíme k probíranému tématu. V době dávno minulé jsme prozkoumali kvalitu nového polstrování ředitelského křesla, dnes přišla řada na lidové shromáždění naší školy - studentskou radu. Ověříme legitimitu a hodnotu demokracie této instituce. Existuje snad adekvátnější politicky nestranný subjekt, než jsou prsty naší šťouravé redakce?
S ohledem na naše nedobré zkušenosti s žákovskou nevzdělaností jsme nuceni nejprve představit studentskou zradu a její předsednictvo. Po volbách v minulém roce došlo k obměně hlavy celé organizace, a to z dlouhého blondu v podobě Tomáše Kryla do huňatě kudrnaté hnědi, kterou představuje nynější předseda Lukáš Fiedler. Právě předseda školní rady má hlavní slovo při navrhování projednávané legislativy. Jeho pravou ruku tvoří místopředsedové, kteří zastupují jeho nezastupitelnost v případě jeho nenadálé nedostupnosti. K roli místopředsedy se ještě dostaneme. Ke schůzím generálních stavů dochází jednou, nově prý snad dvakrát za měsíc ve středu. Každá třída by podle stanoveného pořádku měla mít jednoho až dva zástupce, naplňování této docházky je však stejně složité jako při testu z biologie - žactvo z ničeho nic zmizí kdo ví kam. A co demokratická opozice? Má snad předseda Fiedler absolutní většinu a konstituční nadvládu? Co je vůbec jeho/jejich hlavním cílem? Nedochází k jejich obcházení ze strany výše postaveného ředitelství? A jaký na ně vůbec mají pohled učitelé? Na tyto otázky vám jakožto jediné nestátní médium na světě odpovíme.
Rozhodli jsme se čerpat naše informace přímo od koryta. Proto jsme kontaktovali všechny důležité osoby, které si nás ještě nestihly zablokovat.
Začněme samotným předsedou. Minulý rok získal tuto funkci nepřímou volbou, proti němu se však nepostavil žádný protikandidát. Lze tedy jeho mandát vskutku považovat za demokratický? Podařilo se nám kontaktovat vlivného a zcela nesmyšleného člena studentské rady, který chce ze strachu z potencionálních politických represí zůstat anonymní. Na otázku, zda v radě existuje demokratická opozice, odpověděl, že má předseda Fiedler absolutní monopol na moc, jakákoliv opozice vůči němu je hrubě potlačena, každý, kdo se pokusí nesouhlasit, je okamžitě zneškodněn. Z této odpovědi vyvozujeme ten závěr, že ctihodný anonymní zástupce třídy je již o hlavu kratší.
Velice nás zaujal fakt o zneškodňování opozičníků. Tento systém nejspíše brzy implementujeme i v naší redakci. S touto výpovědí velmi koresponduje náhlá obměna prvního místopředsedy školní rady Luciana Tabacha. Ten po svém zvolení Gybonovinám sdělil, že „bude podporovat předsedu ve všech jeho krocích a pokusí se aktivně prosazovat zájmy svých voličů”. Během svého mandátu však náhle zmizel pod záštitou stáže v Dánsku, načež byl z funkce odvolán. Byl opravdu „v zájmu jeho voličů” jeho odchod ze školy, nebo byl, jak náš zdroj naznačuje, odstraněn předsedou Fiedlerem? Vyobrazily snad Gybonoviny duel mezi Lukášem Fiedlerem a Lucianem Tabachem v díle Živý boj, kdy Lucian vystupuje sám za sebe a Lukáš Fiedler je z důvodu cenzury alegoricky nahrazen Sebastianem?
Abychom si nemuseli prachbídně vymýšlet, zeptali jsme se prostřednictvím našeho instagramového účtu samotného předsedlehy, pana Lukáše Fiedlera.
„Dobrý den, pane předsedo Fiedlere, mohl bych Vám jménem celé redakce položit pár otázek?”
„Dobrý den, pane Fučíku, odprejskněte.”
„Velice děkuji. Nejprve bych si rád vyznačil bariéry naší konverzace. Může nás studentská rada zakázat?”
„Ano.”
„Špatná odpověď. Teď, když jsme si objasnili pravidla naší společné rozpravy, můžeme přistoupit k opravdovým otázkám. Jakpak se daří Vašemu bývalému místopředsedovi?”
„Na to se raději zeptejte jeho samotného, ale odhadoval bych, že si svůj pobyt v Dánsku náležitě užívá.”
„Zajímavé. Dlouhodobě totiž nejeví známky fyzické aktivity na tomto světě. Ani nám, ani učitelům se ho nepodařilo kontaktovat. Vy však očividně o jeho stavu víte. Vyvstává tu totiž podezření, že jste se pod záštitou zahraniční cesty nadobro zbavil influeční osoby, která mohla ohrozit Váš naprostý monopol na radní moc. Byli bychom opravdu vděční, kdybyste nám ukázal způsob, jakým se zbavujete opozice. Rádi bychom Váš bravurní styl zreplikovali proti konkurenci.”
„Odmítám sebemenší odpovědnost s případným mizením osob na naší škole. I kdybych takovou moc měl, rozhodně bych se o ni nepodělil. ”
„To je ale převeliká škoda, rozhodně si náš časopis tuto neochotu bude pamatovat. Prozatím však tuto nešťastnost přehlédnu. Podle našeho tajného zdroje ze studentské rady máte prý velice dominantní postavení. Cituji: „Fiedler má absolutní moc, jakýkoliv pokus o opozici je rychle potlačen. Demokracie ve skutečnosti neexistuje, protože každý, kdo se odváží nesouhlasit, je okamžitě zneškodněn.” Asi se dá očekávat, že Vaše tajné služby tohoto odvážlivého vzbouřence již dávno dopadly a odstranily. Rádi bychom však slyšeli i Vaši verzi. Jak to tedy je doopravdy?
„Chce-li v radě někdo promluvit nebo něco přednést, má na to právo a občas mu ani není bráněno. Ve studentské radě je mnoho schopných mluvčích, minimálně jeden. Před hlasováním se zástupci společně snaží neusnout a dosáhnout tak přežití. Moc má proto ten, kdo mluví. A ano, to jsem pochopitelně já. Jenom já.”
„Můžu v radě mluvit já?”
„Ne. Nemáte k tomu mandát a z mého pohledu ani fyzickou postavu, natožpak charisma.”
„Váš mandát však také není podložen demokratickým hlasováním. Podle Gybonovin jste byl na post předsedy rady jmenován jakožto jediný kandidát. Jak se vám povedlo odstrašit ostatní od kandidatury?”
„Post předsedy studentské rady je asi tak populární, jako jsou Vaše články. Nebylo proto třeba nikoho odstrašovat, o tento post nikdo nejevil zájem. …”
„Rozhodli jsme se otravovat život našim milým vyučujícím a zeptali jsme se jich na obecný názor učitelského sboru na Vaši radu. Z odpovědí vyplývá, že je většina z nich plně indoktrinována, neboť podporují Vaši instituci a její kroky. Je vidět, že ideologicky nalévací zájezd do Jedlové měl dalekosáhlé účinky. Našli se však i tací, kteří považují Vaše pravidelné středeční čajové dýchánky za prvotřídní formu zevlování, vidí v nich možnost drbání a pomlouvání učitelů. Dokážete je nenásilnou cestou přesvědčit o opaku?”
„Spolupráce s učiteli je ve většině případů naprosto bezproblémová. Přirozeně je však hrstka kantorů, kteří nás a naše návrhy odmítají brát vážně už jen z toho principu, že jsme jen banda přidrzlých puberťáků. Ve skutečnosti jsme banda přidrzlých inteligentních puberťáku, což je velký rozdíl. Nejen já, ale i ostatní členové rady by si přáli natažení našich slizkých chapadel vlivu do každého kabinetu na škole. Bohužel, schopnost rezistence některých pedagogů pramení už jen z toho, že jejich posty jsou placené, a naše ne. Víc toho pro to, abychom přesvědčili učitele, že studentská rada má svůj smysl, dělat nemůžeme.”
„Zcela rozumím Vašim argumentům! Z našeho pohledu se však rada jeví trochu jako slezina. Je to fajnový orgán, někdy z ní dokonce vyleze i něco užitečného, když ji ale pošlete do důchodu, bude Vám to tak nějak jedno. Důvodem je například celkem nulová reakce minulého vedení školy na vaše připomínky okolo obměny skříněk. Cítíte se býti slezinou, či spíše řitním otvorem školního vedení?”
„Jak kdy a při čem. Skříňky a jejich obměnu považuji za celoškolní selhání, které si doteď nejsem schopen vysvětlit. Většina považuje nové skříňky za absolutně odpadní. Několikrát jsme skutečně dávali najevo silný nesouhlas s obměnou, která byla i tak provedena. Nechápal jsem, nechápu, nechápat budu a chápat odmítám. Po tomto incidentu se rada cítila opravdu řiťootvorovitě. Od té doby si však nemohu stěžovat, od vedení dostáváme v rámci možností to, co si přejeme. Bude to možná tím, že jsem začal nosit pistoli za opaskem. Hodnost sleziny školy tedy s plnou ctí přijímám.”
„Rozhovory by měly končit pozitivním slovem, proto si dovolíme pár zdvořilostních urážek. Má ministerstvo životního prostředí v plánu vyhlásit biotop Vašich vlasů jako CHKO? Viděl někdy někdo temeno vaší hlavy? Jak velké ptačí obyvatelstvo obývá Váš prales?”
„Temeno hlavy považuji za zcela intimní partii mého těla, jeho zření dovoluji pouze mně velice blízké skupince lidí, do které se Vy určitě nikdy nedostanete. Na ptačí druhy se zeptejte paní Čeloudové, ale podle mých odhadů byste při bystrém pozorování zahlédli pár Čápů. Jejich populace je nyní na prudkém vzrůstu díky velké hustotě testů, zejména ty z chemie a biologie napomáhají snůškám dosáhnout dostatečných teplot pro úspěšnou vaječnou inkubaci. Vidím však špatnou připravenost a informovanost Vaší redakce, neboť CHKO bylo na mé hlavě vyhlášeno již dávno. Pokud byste použil tu Vaší, dojde Vám, že bez takového dokumentu by nejspíše došlo k úplné holoseči některými z mých milých spolužáků.”
„Není nad sdílení citlivých životních tajností. Velice Vám děkuji, pane předsedo Lukáši Fiedlere, za Váš čas a vlas, i když jsem Vám nedal svůj hlas. Za celou Mladou frontu včera s přáním příjemné hrůzovlády – Julius Fučík”
„Nápodobně i Vám, budu se těšit u Vašeho výslechu. Táhněte.”
S panem Fiedlerem jsme byli v kontaktu dohromady něco přes 2 týdny, během kterých došlo k zajímavému vývoji. Díky naší rozvědce jsme se dozvěděli o Fiedlerově výhře ve volbách o předsednické křeslo. Nejspíše došlo ke konsolidaci opozičních sil, které následně dokopaly ctěnou Kateřinu Vítkovou k protikandidatuře. Podle všeho volby proběhly hladce a podle tradičních absolutistických norem. Lukáš Fiedler obhájil svůj post v poměru 10:6 a bude nadále vládnout pod vlajkou kudrnatého socialismu. Právě díky naší vzájemné komunikaci se nám z něj podařilo vytřískat nejdůležitější podbody studentskoradního programu. Ze začátku půjde zejména o dokončení rozvrtaných projektů, jako je například založení debatní klubu nebo, jak předseda Fiedler sám avizoval, zesílení vazeb studentské a školské rady. Velmi nás těší, že se hodlá zaměřit i na některé z námi jmenovaných problematik. Na stole je reforma šaten, jejíž součástí bude zejména objasnění pravidel a povinností pro celkové zefektivnění úklidu a prevenci zestátňování zbloudilého oblečení. Fiedlerův vládní kabinet se též hodlá zaměřit na stanovení přesné zavíračky a otevíračky naší školy nebo možnosti zisku Duke of Edinburgh award, prestižního a mezinárodně uznávaného cáru papíru, který je vhodné přiložit ke svému CV nebo přimagnetovat na ledničku. V rukou studentské rady rovněž zůstane plná organizace akcí na školního roku, sportovního dnu i dnu osobností, Gyb-on fest se však z ekonomických důvodů konat nebude. Rozlučte se proto s večerem plné hlasité hudby, trsání a hlavně chlastu. Škoda.
Každý politik má své aféry, proto přehlédněme záhadné zmizení Luciana Tabacha a nahlížejme na studentskou radu jako na orgán nám žákům blízký. My tímto vyslovujeme naší důvěru ve školní slezinu a doufáme, že po vydání tohoto článku neskončíme v ještě hlubší ilegalitě.
Náhledový obrázek: Tmelení studentské rady v Jedlové v O. h. [@gymnaziumbozenynemcove]. Online. 2024. Dostupné z: https://www.instagram.com/p/DC4TqYaAe7L/?img_index=5. [cit. 2025-01-15].
