Klasická židličkovaná je jedna z posledních přežívajících a lidskou populací tolerovaných odnoží sociálního darwinismu. Alfasamecký vítěz silou svého pozadí poráží slabší a podřadnější. Podobný zvrhlý systém je každoročně uplatňován při zářijových hrách o trůny. Ze soudruhů, kteří se spolu během prázdninové siesty běžně chodívali opíjet do němoty, se rázem stávají přímí účastníci třídního boje o vhodná místa. My v naší redakci tyto barbarské štvanice netolerujeme! Pro širokou veřejnost proto vysvětlíme svízelnost situace na prvozářijových frontových liniích a navrhneme řešení tohoto po staletí žákovstvu život mařícího konfliktu.
Pro studující proletářstvo jsou lavice v prvních 2 řadách prospěšné asi jako ubytování uranovými doly. To málo, co ve škole vyprodukují, je pod přímým drobnohledem učitelského zraku. K tomu všemu u nich dochází k neustálým kantorským perzekucím. Magisterská komanda konstantně špehují jejich textovinnou práci, vyvolávají je k ideologickým přednesům před třídou a nejčastěji je nechávají otročit na očistišti křídové černotabule. Úplně nejhorší je však jejich kolektivní vyčlenění. Soudružská spolupráce je na takto nestíněných místech prakticky nemožná, obyvatelstvo těchto hrůzomíst tak při testech musí spoléhat na absurdní a neovlivnitelné faktory jako znalost a připravenost. Lavičstvo v prostředním sektoru připomíná nekončící panelové činžáky husákovského pravěku. Poskytují základní balíček pro přežití školního roku a dostatečně fungující úkryt před kobercovým bombardováním učitelského periskopu. Slumy v prvních 2 řadách tvoří použitelné útočistě pro bující organizovaný zločin. Zdaleka nejbombastičtější proti-kantorhlukovou výbavou oplývají poslední 2 křesla, kde se nejčastěji usídlují leniví žákovští feudálové. Učitelský dosah je v tomto prostoru velmi malátný, narozdíl od naprosté kartelizace školního pracovního trhu.
Díky této zcela očividné třídní nerovnosti je prvozářijový teritoriální boj zuřivý a nelítostný. Vyhrocené bývá zejména poslední předtýden září. V tomto období, díky naprostému nezájmu OSN, upadají naděje na mírové rozuzlení a vznikají strategické aliance mezi žáky s podobnými cíli. Taktizované výpady pak přichází večer před zahájením ozbrojených operací. Někteří radikálové se zakopou na vhodných pozicích vloupáním se předčasně do školy, jiní vstanou v nemuslimskou hodinu, aby okupovali teritoria pro sebe i své spřízněné spolubojovnictvo. S blížící se 8. hodinou (s)ranní eskalují bojůvky a hádky, aliance se vzhledem k naprosté anarchii rozpadají, každý se snaží urvat svůj kus země a pokud možno se vyhnout žumpě vpředu. Studentstvo zkrátka neoplývá přílišným nadšením z myšlenky blízké proximity k učitelské stolici, ať už je to kvůli nesnášenlivosti, nebo chronickou hrůzou z intimního vztahu s učiteli. Nikdo nechce každou hodinu ukazovat magisterské Janě Vízkové svůj naprosto prázdný sešit.
Řešení tkví v několika sférách. První je změna učitelského přístupu. Odstraňme chodeckou neschopnost kantorů, která zcela jasně privileguje vzdálené zevlařstvo. Pochodovalo se při Vítězném únoru, pochodovat se bude i dnes! Tímto způsobem změníme zdanění žákovské práce, všichni budou šikanování stejnou měrou a přední chudáci budou moci efektivněji spolupracovat v oblasti šedé testovní ekonomiky. Ať žije organizovaný zločin! Pro vyučující s horším dálkovým rozlišením doporučujeme zakoupit šmírovací dalekohledy, k frontálním lavicím doporučujeme nainstalovat cenzurní aparáty podobné těm, co stále nejsou mezi chlapeckými pisoáry. Druhou oblastí je centrální předplánovávání zasedacího pořádku. Socialismus selhával díky neschopnosti hlubokosáhlého a přesného plánování. Dnešní výpočetní technika by se správnými programy dokázala, při zadání požadovaných spoludřepících, vyprodukovat uspokojivé výsledky a snížit tak tlak na morální kredit už tak sobeckých žáků.
Příchod 1. září vždy přináší mnohé nežádoucí účinky. Ať už jde o pevný totalitní spánkový režim, vzdělávací ždímání lidské mozkové žínky, nebo start výdeje článků všech alespoň částečně fungujících novinových redakcí, není třeba žactvu přidávat nesmyslné pokušení gybonskou židličkovanou. Pro fungující beztřídní společnost proto požadujeme prosazení výše zmíněných deforem. K třídní nesnášenlivosti stačí četné charakterové vady všech přítomných, není ji tedy potřeba státně dotovat.
