V komentářové sekci gybonského instagramového profilu nebývá příliš rušno. Proč by také mělo – existuje jen málo důvodů proč ztrácet svůj drahocenný čas vymýšlením komentářů pod příspěvek k vánočnímu pečení nebo zájezdu 7.D do tábora Rudých Khmérů v Kambodži. A jak jsme minulý týden se zhrozením zjistili, je to tak správně. Někdy je zkrátka lepší nechat své pysky sešité a nemrhat svým výsostným právem obdarovávat společnost nikým nevyžádanými názory. Bohužel, stejně, jako se této sebecenzurní myšlenky nedrží naše redakce, se ní pod jedním z nejnovějších příspěvků našeho gymnázia nedrželo něco přes 70 komentujících. Komentářová sekce tak rázem připomínala kabinet paní Vízkové při rodičovských schůzkách, který zaplavil nával hloupěkritických názorů, argumentů a otázek na její osobu. Po dvoudenní eskalaci celého konfliktu došlo ke konečnému rozhodnutí, kdy došlo k úplnému zcenzurování a uzavření celého pohovoru. Co předcházelo celému incidentu, jak došlo k eskalaci celé situace a jaké stanovisko zastává naše redakce? To vše se dozvíte v následujících 5 odstavcích plných hněvu a studu, který naše redakce cítí vůči prosprintované situaci.
V pondělí 10. března byl profilován příspěvek na instagramovém profilu Gymnázia Boženy Němcové, ve kterém se objevil krátký sestřih hodiny tělesné restrukturalizace dívčí části sexty, ve kterém si za účelem odreagování od stereotypu maturitního sebeždímání vyzkoušely hobby horsing. Nebudeme mrhat životností naší mechanické klávesnice pro podkamenemžijící čtenáře, kteří netuší, co to hobby horsing je. Pro pochopení této aktivity nechť využijí svůj zrakový aparát a zhlédnou zmiňovaný příspěvek. Pro správný úchop kontextu však není zapotřebí znát podstatu této liberálně-progresivistické aktivity, nýbrž vědět o celkově kontroverznímu pohledu společnosti na otázku, zda lze hobby horsing řadit mezi sporty. Mnozí dokonce považují samotné provozování hobby horsingu jako zcestně nesmyslné a sportovnost ponižující. My v naší redakci odsuzujeme jakoukoliv nutnost zbytečného pohybu směrem od křesla, a proto též zastáváme spíše negativistický pohled. Argumenty pro a proti ale v tomto případě nehrály příliš zásadní roli.
Velmi brzy se začaly vynořovat první komentáře poukazující na úpadek úrovně výuky na naší škole, vyjadřující znechucení a opovrženíhodnost příspěvku. A jak nám říká Šádův zákon akce a reakce, zpětný flákanec na sebe nenechal dlouho čekat. Začal tak pomalu vznikat komentářový střet mezi zmíněnými opovrhovači a těmi, kteří příspěvek pobrali spíše jako nadsázku. Prozatím se však kromě základních argumentačních faulů a celkové nesmyslnosti celého konfliktu konverzace držela ve vcelku komorním obsazení. Už to samotné považujeme za malicherné a zbytečné, ne však radikálně brečící článek vyžadující. Problém měl však brzy přerůst v něco mnohem nechutnějšího.
Do konfliktu se totiž zapojila samotná Meta, a to svým idiotským algoritmem. Místo toho, aby algoritmus upřednostňoval kvalitní a naprosto nekontroverzně se profilující příspěvky, jako jsou například články naší redakce, předhazuje zejména ty nejkontroverznější a komentářově rychle se rozrůstající. Příspěvek tak získal skrze algoritmické putování pozornost mnoha naprosto cizích lidí. Díky tomu se rozrostl počet těch nejpitomějších komentujících, kteří již neargumentovali klasickými “tradičními hodnotami sportu a tělovýchovy”, ale urážkami studentek ve videu zmíněných. Argumentace se tak zvrhla v čistokrevnou kyberšikanu. Mezi těmi nejradikálnějšími komentujícími šlo zahlédnout i takzvané smurf-accounty, tedy uživatelské účty vytvořené čistě pro šíření balastu bez rizika osobního odhalení (ano, naše redakce se dá považovat za smurf-account). Po necelém dnu zákopové války porušující veškeré Ženevské konvence konečně zasáhl deus ex machina, vypnul komentáře a nastolil tvrdou cenzuru. I přesto, že cenzura opět ukázala svou dokonalost, už bylo příliš pozdě. Paseka byla vykonána, lehkomyslnost lidské populace byla opět obnažena.
Argumentum ad hominem, též argument k člověku, lze pro radikálně komentující bezmozky přeložit jako Argument nad hovnem. Jde o argumentaci založenou na poražení soupeřova argumentu útokem na jeho osobu, nikoliv na argument dříve předložený. Jeho užítí se v naprosté většině případů považuje za nevhodné, demagogické a argumentačně předprimánské. Jde o hrubý argumentační faul, i proto ho sami ve článcích hojně zneužíváme. Zároveň však konstatujeme, že osobu či instituci tento styl boje využívající nelze brát zcela vážně. Smutné je, že takto nečestně se chovali nejen hlupáci, ale i žactvo naší školy, tedy lidé dostatečně inteligenčně vyspělí na to, aby zdolali cermatteror. Naše redakce zaujímá jasné stanovisko: infantilní chování a vyjadřování některých jedinců je hodné úspěšné politické kariery. Přitom ze základu nešlo o nic, co by rozněcovat nenávist. Mělo by být oslavováno, že žákyňstvo je i po 6 letech Gybonu a v maturitním ročníku stále schopno si ponechat osobitý smysl pro humor a kousek duše, kterou očividně někteří bezpáteřní chudáci postrádají.
Naše úzké čtenářstvo je již jistě zvyklé na naše oxymorónní jednání, proto jistě přežijete naše tvrzení, že je někdy opravdu mlčeti zlato, mluviti morální dekapitace. Jménem celé redakce vás proto žádám, chovejme se k sobě úctyvšivně a berme život s trochou humoru. Humor je jedinou opravdovou ideou, kterou byste si měli z našich článků odnášet a dál předávat. Doufáme, že byl tento incident pouze ojedinělým zaškobrtnutím v jinak poklidném fungování školních sociálních sítích. V opačném případě bychom důrazně doporučili vedení školy využít zadřeného propagandistického rozhlasu a vyhlásat apelaci vůči nezbedným kyberdebžotům. Pokud byste i přesto všechno měli potřebu jít se někam vyzvracet svou lidovou slovesnost, v komentářové sekci Mladé fronty včera pro Vás bude místa dost (než vás stihneme cenzurou umlčet).
