Čtení knížek nám rozšiřuje obzory, dovoluje nám kriticky přemýšlet nad světem a pomáhá nám v objevování sebe sama. To je klasický pedagogický manipulativní alibismus! Knihy jsou názorová medvědí past, knihovna indoktrinační indukce a Gybonoviny ztráta času. Naše redakce je Rolls-Royce mezi medvědopastevními výrobci, náš brak s kvalitativní výdrží dlouhou půl druhé sekundy dokáže lobotomizovat čtenářovu dutinu lební i během takto krátké doby. Na rozdíl od obyčejných prskačů knižních nadpisů však své manipulativní intence nejen neskrýváme, ale dokonce je hrdě tasíme na odiv. To zcela podtrhuje naprostou transparentnost i ušlechtilost našeho počínání. Přes náš knižní odpor v řádech megaohmů tu dnes budeme hlásat ve jménu seznamu doporučené četby.
Jak si vůbec může naše redakce dovolit provedení takto ostré názorové otočky v jednom jediném odstavci? No, co s tím asi naděláš, co?
Trošku méně podstatným důvodem je despotický přístup MŠMTt (Ministerstvo šikany, mučení a tělesných trestů) k „dobrovolné” četbě. Tak dobrovolné je ono státem dotované nalévání, že bez něj nelze složit maturitní zkoušku. Dnes, 16. září, byla konečně dokonstruována zevrubná revize tohoto seznamu, a to spoluprácí učitelského sboru a studentské rady. V demisi operující instituce již před prázdninami ponoukala pedagogitstvo k otevření dialogu na toto téma. Jménem redakce proto děkuji všemu lobbujícímu žákovstvu, které donutilo naše semi-demokratické vyslance k tomuto kroku. Bohužel, původní adice byla rukama učitelstva zredukována a zdecimována na pouhých pár krátkých sloupků a Cimrmana.
Díky naší špionážní expertize se nám povedlo skrze úplatky vysoukat z Rady onen původní zamýšlený seznam. Bez jejich svolení tedy představíme pár děl různých ráží, která, nebýt pozatýkání radních lobbistů za uplatňování lidských práv, mohla přikořenit 116 nadpisů dlouhý seznam umělou inteligencí prozatím nezprznělých literárních výplodů.
1984, proslulá romantická tragédie Jiříka Nebostudny, už nějakou tu dobu zdobí seznam četby. Jak název navykládá, román pojednává o utopickém milostném životě Husákových dětí. Husákův syn Winston kupodivu žije. Tuto líbeznou a naprosto harmonickou opojenost náhle přeruší jeho trsající hormony, které způsobí onu utopickou lásku vůči Husákově dceři Julče. Lásce bohužel nepřeje jejich ošklivý, zato vcelku Velký Bratr. Vzhledem k jeho celoživotní frustraci Velký Bratr oba milence sleduje na každém koutu a snaží se jejich vztah znárodnit. Na šestiletý literární plán byl zamýšlen i další z Nebostudnových skvostů - metaforický anti-vegetariánský manifest veřejně profláklý jako Farma zvířat. Tento kratičký román vypráví o zvěří ovládnutou JZD, ve které nastolí totální vegetariánskou výchovu. Přes slogany Jezme bohaté a trávu i Vepřové je rovné, klasy jsou rovnější zkonsolidují moc prasata, zvěř, jejíž jediné skutečné využití je knedlo-vepřo-zelo. Pod jejich buržoazně-reakcionistickým totalitním vedením se však košér utopie zvrhne v kanibalismus způsobený hladomorem a chudokrevností.
Velmi nás těší, že seznam hodlal zohlednit literární přínos lidských odrůd natolik významných, že jim byly zřízeny specializované toalety. Žena Mary Shelley (neplésti s agromonoplní čerpací stanicí) a její Franta Kámen vypráví příběh stvoření natolik ohyzdného, že mu sama kniha nedokáže přijít na jméno a zhrzele se k němu odkazuje jako k Monstru. Jeho otec, MUDr. Franta Kámen, ho zázrakem porodí, zděšen svou porodní kreativitou však syna ihned zahodí. I přes neslavné odpupečnošňůrování zdědí po svém otci vysokou inteligenci, díky které ihned pochopí, že lidská rasa si zaslouží záhubu. Když se po nějaké době, již jako renomovaný sériový vrah, znovunavrátí k otci, který díky své absolutní pohlavní neschopnosti nedokáže porodit sestru vhodnou pro incestní vztah, vyvraždí Monstrum Frantovi snad celý jeho Kamenolom. Jde o vskutku ideální dílo pro všechny osamělé samce, i proto ho sami doporučujeme k přečtení a možnému budoucímu přidání.
Naše redakce oceňuje chválihodnou snahu tvůrců nového čtecího dodatku neopomínat bezsamostátní národy, jako jsou Skoti. Velký Gatsby Scotta Fitzgeralda pojednává o strastiplné realitě buržoazně-dekadentního stavu bývalé koloniální državy autorovy domoviny. Očima Nicka Carrawaye sledujeme okolí jistého Jaye Gatsbyho. Jeho kapsy plné bankovek tak vysokých, že připomínají vrchol tiskárenského průmyslu Výmarské republiky, i nabubřelé večírky lákají okolní kapitalisty a kapitalistky, mezi které patří i Daisy Buchanan. Gatsby by si ji velmi rád privatizoval, a to i přes její manželskou smlouvu o půjčce a pronájmu s jistým Tomem Buchananem. Bohužel se brzy prokáží její četné charakterní daňové úniky. Kromě ukázkového zlatokopismu se Daisy předvede jako katastrofální šoférkyně tím, že si splete manželku vlastníka autoopravny se zpomalovacím prahem. I tak však nepřibrzdí. Zdrcený pracující semiproletář popadne pistoli a v domnění, že za volantem dřepěl Gatsby, ho pošle za svou zesnulou manželkou. Na Gatsbyho pohřeb skoro nikdo nepřijde, a to i přesto, že se odhalí jeho výdělečně úspěšné lihovarnické schopnosti během prohibice. Závěrem se tak potvrzuje zvrhlá zkaženost neoliberalismem omámené výrobní prostředky vlastnící třídy a absolutní debilismus myšlenky amerického snu.
Dříve pouze vědeckofantastické sci-fi, dnes prorocké veledílo, R.U.R. (Radši umřít rychle) doktora Karla Čapka ukazuje dopady zločinného nadužívání umělé inteligence v textařské oblasti. Na trhu se objeví zákeřná a vemenoidně nekvalitní textová pomůcka s názvem KlábosDžPT. Lidská lenost a prostoduchý konzumerismus umožní Klábosu zlikvidovat nebo zotročit schopné lidské pisálkovstvo. Ti, kteří se nepoddají braktické plodnosti Klábosu a jemu spolčenému bezmyšlenkovstvu, musí čelit opakovaným a ke smrti nevyhnutelně vedoucím kobercovým náletům rozčíleného a zmanipulovaného čtenářstva. Nakonec zbyde poslední legitimní tvůrce, jakési Jungfront-gestern, které je zázrakem ušetřeno. Klábos totiž ve skutečnosti neformuje myšlenky své, nýbrž myšlenky okolních hlupáků. Díky celosvětovému mozkovému zpopelnění tak rázem stojí celý Klábos na hraně svéinteligenčního kolapsu. Jungfront-gestern je tedy totálně nasazeno a nuceno vydávat textovinu měsíčně. Svým dlouhým odporem tak odpeláší rychlé smrti, čímž se odsoudí ke smrti pomalé.
Klávesová zařízení nejsou stavěna k odolání agresivního potu šmajdavých horních končetin našeho redaktorstva. Proto se nebudeme hlouběji rozvášňovat nad každým ze zamýšlených tužkou kreslených abstraktních obrazů. Přeci jen však zanecháme úzkoprsý komentář k ostatním knižním výmolům. K novým adicím mělo patřit od Orwellova 1984 okopírované dílo Róm a Julča od Viléma Klepoštěpa, Moliérovův sbor automechanických povídek Lakomet, společenské přestupky Divné Báry od Boženy Německé, chybět neměla ani Jana Ostnová a jejím příjmením inspirovaná kniha Píchat předsudek nebo reklamní literatura Sylvie Plathové Ariel prací prášek. Z více budovatelských měl přibýt Kafkův Proces s Miladou Horákovou i Divotvorný klobouk Václava Klementa Gottwalda. V plánu byla i zbrusu nová sekce prehistorické literatury, v níž by převládala významná sesterská trojice Brotësaurů a její nástěnné malby Jana Eyerová a Dva gramy Heleny Grahamové.
Naše redakce lituje rozhodnutí prakticky překopat veškeré žáky předložené požadavky a přímo kritizujeme absenci nejen Kapitálu, ale i našich úchvatných článků. Tento bizární krok však, vzhledem k celkově pozitivnímu vlivu změn, obejdeme jako komunisté ústavu. Navíc lze tuto iniciativu brát jako první výkop pro další budoucí rozšíření. Proto nezoufejme a těšme se, až se nám z čerstvě renovované knižní rulety u maturity pořine pot z očí a slzy z podpaží.
