Vzpomínáte si také na ty krásné staré časy, kdy bakaláři bývali pouze vzdělaní lidé po tříleté oxidaci na univerzitě? My také ne. Bakaláře máme dnes již plně spojené s jedním z nejnebezpečnějších softwarových virů vyznačující se pravidelným spamováním a celkovým zpomalováním výkonu zařízení a mozkové aktivity. Naše redakční středisko i přes řádné zabezpečení v podobě pastičky na počítačovou myš nedokázalo odolat fanatickému náporu bakalářů. I my jsme proto pod nátlakem digitálního kobercové bombardování, které nás velmi zpomaluje ve vydávání úchvatných manifestací naší kreativity. Tato šeredná Drážďany připomínající situace však nebývala zvykem a dala by se návratem k zažitým pořádkům zvrátit.
Za starých dobrých časů, kdy naše redakce nemohla existovat, neboť jsme neuměli číst a psát, se všechny studentovy emoce a strasti propisovaly ručně do modré knížky. Nad ní měl každý žák plnou moc a kontrolu. Mohli jste tiše pozorovat své známky, sjíždět na ní zasněžené kopce nebo se do ní vysmrkat. Volba byla jen na Vás. Nevýhodou bylo zpoplatnění těchto atrakcí, nešlo však o drahou duševní satisfakci. Za takový jeden dlouhý smrkanec do modré knížky to vyšlo na poznámku a padesátník. Podle výpočtů Českého stranického úřadu by po započtení inflace a dnešní ceny papíru daň z neřesti u paní Jalůvkové vyšla na bezmála jedno napomenutí třídního učitele. Mladofrontální rozpočet by takovou investici jistě ustál.
Co se známek týkalo, měly modré knížky nad bakalářským titulem jistý náskok. Narozdíl od bakalářů totiž modrá literatura poskytovala nejen nic neříkající číslo, ale i vsáklou krev, pot a slzy, které v ní po otrocké práci její majitel zanechal. Proto byla možná existence takzvaných jedniček za snahu, neboť kaňky jmenovaných tělních tekutin byly brány jako důkaz žákovy psychické i fyzické touhy překonávat překážky.
Modré knihy prokazovaly svou rasovou nadřazenost nad bakaláři i v rámci GDPR a žákova soukromí. Pokud si to žák přál, mohl knihu jednoduše ztratit, a tím zamazat jakékoliv stopy svých zločinů proti lidskosti spáchaných na školním pozemku. Čenichavý rodičovský nos se tak nikdy nemohl dopátrat zřetelného důkazu provinění svého potomka. Jak jsme již avizovali, nad modrou knihou měl člověk zkrátka takovou moc jako předseda Fiedler ve studentské radě, nešlo proto knihy zneužívat rodiči. Při její ztrátě hrozilo maximálně odhalení zbytečných údajů jako trvalý pobyt nebo emailová adresa zákonných (zás)tupců. Ti svým podpisem stejně dříve odsouhlasili použití těchto údajů, což ospravedlňovalo potencionální zásah domovních lupičů. Dalo by se tedy říci, že skrze modré knihy stát nepřímo podporoval lupičský sektor ekonomiky, který bohatým bral a chudým taky.
Krásné to byly časy papírové. Nezoufejme však. V boji proti titulní nadvládě nám pomáhají sami vyučující posíláním zpráv. Servery bakalářů jsou velice přetížené, díky čemuž jedna hromadná zpráva ředitelství ohlašující školní akademii způsobí vzrůst teploty titulních serverů na úroveň aktivního fúzního reaktoru. Nemusíte být akademičtí IT specialisté, abyste chápali skutečnost, že počítač v plynném skupenství příliš fungovat nebude. Nevoláme proto po změně systému komunikačního aparátu mezi žákem a učiteli. Stačila by nám kantorská schovívavost v případech kritického sesypání bakalářů. V takové situaci totiž nelze přesně sledovat souřadnice zamýšleného dopadu našeho ctěného pozadí, neboli v jaké učebně si má student hrcnout.
Nakonec bychom chtěli jako redakce poděkovat všem učitelům, kteří za poslední měsíc vlivem bakalářů zdaleka předčili dosavadní rekord v počtu udělených domácích úkolů. Jde o úctyhodný počin, který si nezaslouží nic jiného než čest.
